Výlet na Hrčavu a okolí

Po dojetí na parkoviště hned na začátku obce seznámil Karel Moškoř  účastníky výpravy s historií obce a také s následujícím programem. Pak již pětadvacítka osob vyšla nejprve vstříc k dřevěnému kostelíku Cyrila a Metoděje. Ten byl donedávna nejmladším dřevěným kostelíkem v našem regionu (postaven v roce 1936), ale jak dobře víme, předčil jej nyní nově postavený kostel v Gutech. Pro veřejnost slouží ten hrčavský jen při významných událostech, přesto jsme mohli v ateliéru za kostelem vidět obě postavy slovanských věrozvěstů, jak je vyřezal neznámý řezbářský umělec. Na zdejším hřbitově je zajímavostí hrob maminky známé herečky Jany Hlaváčové. V bezprostřední blízkosti kostelíku se nachází nejen obecní úřad, ale především nejmenší škola v okrese, kterou navštívil i prezident Václav Havel.

Po kratičké zastávce  v tzv. středu obce již další kroky směřovaly k cíli výpravy a tím bylo Trojmezí. Asfaltová cesta dávala hned od počátku zabrat svým klesáním a tak někteří jedinci vyhodnotili svoje možnosti a netroufli si jít s námi dál, přece jenom zdraví je na prvním místě. Jak jsem v úvodu psal, počasí ve Stříteži nebylo příliš lákavé na nějaký výlet, tady na Hrčavě ale krásně svítilo sluníčko a teplota byla příjemná k procházce.

V údolích se ještě pomalu vytrácela mlha a tak jsme mohli vidět před sebou na největší slovenský dálniční most Valy. Je nejvyšším ve střední Evropě (84 metrů) a překlenuje údolí na trase Svrčinovec – Skalité. Senioři si šli každý svým tempem a postupně přicházeli do míst, kde se dá během několika okamžiků dostat na území tří států. Českou a polskou část lze snadno dosáhnout, protože se v podstatě sejde bez problémů k označeným žulovým monolitům. Na slovenskou stranu je přístup komplikovaný, dřevěná lávka přes potok už svým stářím nevydržela a nová se začala nyní zhotovovat.

Sejít až dolů přes potok a pak vystoupat na slovenskou část vyžaduje zvýšenou opatrnost i dobrou fyzickou zdatnost. To si raději střítežská parta našla chvilku na odpočinek  a posilnění na odpočívadle u tří hranic. Tečku na cílové zastávce udělalo společné foto těch, co došli až sem. Zpátky jsme vyzkoušeli jinou trasu do Hrčavy, kterou nám poradila jedna místní mladá maminka. Byť se dost stoupalo do kopce, ušetřili jsme si o nějakých pár stovek metrů zpáteční cestu a pospíchali do historické Sikorovy hospůdky. Zde, neomezeni časem, si každý mohl vybrat z místních specialitek na co měl chuť. Po vydatném posilnění se někteří vydali do blízkého lesíku u parkoviště, kde stojí studánka Lurdská jeskyně s údajně zázračnou vodou. Nástupem do aut naše pouť na Hrčavě neskončila, protože nás čekala ještě jedna velice zajímavá návštěva.

Po staré cestě přes Mosty u Jablunkova jsme dojeli před Návštěvnické centrum Šance. Tady nás už zaskočilo počasí, protože během naší cesty z Hrčavy se totálně změnilo klima a my vystoupili z aut za pořádného větru, valící se mlhy a teplota klesla opět k pěti stupňům. Ke cti všem mohu říci, že si zcela vychutnali až do konce připravenou komentovanou přednášku uvnitř centra. Na historické slezsko-uherské hranici se vytvořily na mnoha místech tzv. opevněné šance a právě tady je největší. Systémové opevnění z 16.století prochází terénními úpravami a stojí za to shlédnout. Již upraveným terénem a příkopem lze projít zhruba do poloviny původního opevnění a na dalších metrech dookola se pracuje a  staví. Až se podaří smělý záměr dokončit, budeme mít v našem okrese zase něco pěkného, kam můžete pozvat třeba své známé. Prohlídkou venkovního opevnění i exponátů uvnitř centra skončilo asi poslední letošní cestování členů KD Střítež po okolních horách a zajímavostech. KM